Znáte to. Lidi kolem Vás připlouvají a odplouvají… a s rostoucím věkem člověk přirozeně už tolik nepotřebuje tu velkou partu cápků kolem sebe, ale je mu úplně dobře třeba i s jediným člověkem pod sluncem. I přes mé velké samotářství mně občas mrzí, že některé lidi ve svém životě už nevídám tolik, že i když na sebe třeba myslíme, tak je těžké ty naše programy a cesty sladit a nakonec se prostě vidíme jen dvakrát za rok a to je tak nějak málo na to udržet krok se všemi novinkami a prožitky toho druhého.

Proto jsem tolik ráda za Markétku, která je v tomhle držák a přes naše měnící se cesty a směry se stále vídáme a stále o sobě víme. Už od dob, kdy jsem fotila úplně něco jiného než svatby. Zdá se to chvíle, ale ona už je to vlastně docela doba.

A příští rok se chystá Markétčina svatba. Bude pro mne obrovská čest zachytit svatební den člověka, který se mnou ušel celou tu mou cestu necestu. Navíc ruku v ruce se Zdeňkem, který se přidal k nám do té naší moravskoslezské party v Praze a přinesl do ní tu hezkou ostravskou razovitost, Vždycky, když si na tyhle dva spolu vzpomenu, musím se usmát. Jak veselo a hezky s nimi je