V červnu jsem trávila jeden víkend s celou mou smečkou v Opavě, odkud vyrážel Jiřík s Cairem na výstavy a já na mamčině Libertě fotit. Sobotní dopoledne patřilo focení maličkého Alberta. Míša, Albertova máma, je moje spolužačka z gymplu, takže je to hodně upovídané focení a vlastně pak všichni koukáme, jaká vznikne kupa fotek, když jsme tolik mluvili a vlastně se na focení ani tolik nesoustředili. Míša s Matym a malým Albertem jsou neskutečný pohodáři. I když Albert přišel na svět nečekaně o trošku dříve, jejich pohodovému a veselému pohledu na svět to ani trochu neubralo, ba naopak. Jestli jednou budu máma, musím si od Míši na tohle pohodářství vzít recept.

A jinak když kolmo brázdím tu mou rodnou Opavu, uvědomuju si, jak je to zvláštní koukat na ta místa, kde člověk vyrostl a teď už tady 11 let nežije… Vypadají menší a snad i trochu hezčí, než jsem je vnímala v dětství. Faktžejo. Ale doma jsem už v Praze.