Ahoj! Jsem Eva a fotím život.

 

Focení je pro mne hlavně o setkávání, o zážitku. Je pro mne o zachycení momentu, aktuální atmosféry a nálady. O příběhu v pozadí. O tom, co jste prožili a co prožíváte teď.

Snažím se fotit život takový jaký je. Se vším smíchem, slzami i upatlanými dětskými nosy. Ráda lidi rozesmívám a nabádám k objímání. Chci, aby se na svých fotkách poznali. Aby se na ně za rok za dva koukli a v duchu se usmáli a vzpomněli si přesně na to, v jakém životním období se tehdy nacházeli. Co všechno už bylo za nimi a co je ještě čekalo.

Mým největším pomocníkem je denní světlo a raději si večer vystačím se světly svíček, prskavek a žárovek, než abych atmosféru narušila blesky. Raději nechám jednu fotku stoprocentně nezaostřenou, než abych přišla o ten jedinečný moment překvapení, který jsem stihla na fotce zachytit. Nefotím v ateliéru. Mým jediným ateliérem je zahrada, park nebo Váš obývací pokoj.

Pamatujete si, jak jste na dovolené či táborech pořizovali s kamarády bláznivé fotky a nic Vás nedokázalo rozesmát více než Vaše bláznivé nápady i výsledné výtvory? Jééje, já takových fotek s kamarády mám … a to z doby ještě dávno předtím, než jsem vůbec kdy pomyslela na focení pro druhé. Hrozně ráda na tyhle foto akce vzpomínám. A přesně tak chci, abyste se na focení se mnou cítili. Žádné velké oficiality, prostě blbinky a foťák k tomu. Nejsem cizí paní z ateliéru, jsem holka, které vždycky můžete tykat, kterou často potkáte vlající na vodítku za svým živelným zrzavým psem, na semaforu v autě zpívající s rádiem, na svatbách u sweet baru s dortem v ruce.

„Fotky, které se hýbou, fotky, které dýchají“ – to je nejhezčí věc, co mi kdo o mých fotkách kdy řekl (díky Niki!). A bude to i mou věčnou filosofií, které se při focení nikdy nechci vzdát. Vždycky pro mě bude důležitější emoce fotografovaného než jeho aktuální outfit. Vždycky raději vyfotím úsměv nevěsty při nasazování snubního prstýnku, než prstýnek samotný…

Pokud jsou Vám tyto má slova blízká, pojďte se setkat.